Dosavadní stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb.) neobsahuje
definici rodinného domu. Definice rodinného domu je obsažena v ustanovení § 2
písm. a) bod 2. vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání
území. Dle
této právní úpravy je rodinný dům stavbou pro bydlení, ve které „více než
polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k
tomuto účelu určena; rodinný dům může mít nejvýše tři samostatné byty, nejvýše
dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví.“
Naproti tomu dle ustanovení § 13 písm.
c) nového stavebního zákona (zákona č. 283/2021 Sb.) se rozumí:
„rodinným domem stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové
plochy slouží bydlení, a která má nejvýše tři samostatné byty, nejvýše dvě
nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví, nebo třetí nadzemní podlaží
ustoupené od vnějšího líce obvodové stěny budovy orientované k uliční čáře
alespoň o 2 metry.“
Nově tedy rodinným domem bude i
stavba pro bydlení (za předpokladu splnění dalších kritérií), která bude mít i
tři nadzemní podlaží za podmínky, že toto třetí nadzemní podlaží bude ustoupené
od vnějšího líce obvodové stěny budovy orientované k uliční čáře alespoň o
2 metry.
Ve vztahu ke stávajícím řízením je situace poměrně
jednoduchá. Zde se uplatní obecná přechodná ustanovení, tedy zejména ustanovení § 330
odst. 1 ve spojení s ustanovením § 334a nového stavebního zákona, dle něhož se
řízení a postupy zahájené do 30. 6. 2024 dokončí podle dosavadních právních
předpisů. Stávajících řízení – tedy řízení zahájených podle dosavadního
stavebního zákona – se změna definice rodinného domu nijak nedotkne.