Jakým způsobem postupovat vůči osobě, která doma topí v nevyhovujících kamnech uhlím a při každém přiložení obtěžuje širší okolí hustým tmavým kouřem?
Povinnosti provozovatele stacionárního zdroje, kterým jsou ve smyslu zákona o ochraně ovzduší i kotel/kamna, stanovuje § 17 odst. 1 tohoto zákona. K nim mj. patří povinnost uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroj, který má vliv na úroveň znečištění, v souladu s podmínkami pro provoz tohoto stacionárního zdroje stanovenými tímto zákonem, jeho prováděcími právními předpisy, výrobcem a dodavatelem, dodržovat emisní limity, emisní stropy, technické podmínky provozu a přípustnou tmavost kouře podle § 4, spalovat ve stacionárním zdroji pouze paliva, která splňují požadavky na kvalitu paliv stanovené prováděcím právním předpisem a jsou určená výrobcem stacionárního zdroje nebo paliva uvedená v povolení provozu apod.
Vyskytne-li se pochybnost o tom, že provozovatel stacionárního zdroje tyto povinnosti splňuje, ale toto porušení nelze prokázat bez provedení kontroly spalovacího stacionárního zdroje, jeho příslušenství nebo používaných paliv, má obecní úřad obce s rozšířenou působností pravomoc na tuto skutečnost provozovatele písemně upozornit a poučit jej o jeho povinnostech jakož i o následcích opakovaného důvodného podezření na jejich porušení v podobě provedení kontroly. Pokud i poté dojde ke vzniku podezření, že jsou tyto povinnosti nadále porušovány, je kontrolující oprávněn vstoupit do jeho obydlí za účelem provedení kontroly a vlastník je povinen umožnit mu přístup ke spalovacímu stacionárnímu zdroji, jeho příslušenství a používaným palivům.
Porušuje-li provozovatel stacionárního zdroje své povinnosti, jedná se o přestupky podle zákona o ochraně ovzduší, za které lze ukládat sankce v řádu desetitisíců korun českých. Doporučujeme tak v případě pochybností obrátit se na příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností.
Další možností je podání žaloby na osobu, která kouřem obtěžuje okolí, aby se zdržela imisí v podobě kouře. Jde o takové imise, které z jejího pozemku vnikají na pozemek jiného vlastníka (např. souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání sousedního pozemku.
K tomuto dotazu se váže 4 ustanovení právních předpisů.