V rovině občanskoprávní odpovědnosti padá tíha primárně na bedra subjektu, který stavění májky pořádá – typicky se jedná o obec nebo místní spolky (Sbor dobrovolných hasičů, Sokol, myslivecké sdružení a podobně). Ruku v ruce s tím jde velmi často i odpovědnost samotného vlastníka pozemku, na němž se akce koná.

Z pohledu zákona stíhá organizátora především tzv. obecná prevenční povinnost ukotvená v § 2900 občanského zákoníku (OZ). Ta mu ukládá počínat si tak, aby předešel nedůvodným újmám na životě, zdraví či majetku. Vedle toho nastupuje i objektivní odpovědnost za škodu způsobenou samotnou věcí podle § 2937 odst. 1 OZ. Zákon zde jasně říká: „Způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled; nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník věci.“ Této odpovědnosti se lze zprostit pouze tehdy, pokud dotyčný prokáže, že náležitý dohled nijak nezanedbal.

Tento výklad podporuje i ustálená soudní praxe. Z judikatury vyplývá, že pokud se vlastník pozemku podílí společně s provozovatelem na konání společenské akce, je povinen kontrolovat umístění předmětů a stav prostoru tak, aby nebylo ohroženo zdraví či bezpečnost osob. Jde o klasický projev prevenční povinnosti majitele nemovitosti užívat a spravovat svůj majetek takovým způsobem, aby jeho stav nepůsobil škodu jinému.

Lze tedy učinit následující dílčí závěr: pokud dojde k pádu májky samovolně – typicky v důsledku špatného ukotvení, vnitřní hniloby dřeva nebo běžného poryvu větru – směřuje nárok poškozeného na náhradu škody primárně právě vůči organizátorovi akce a vlastníkovi pozemku. Tyto subjekty se rázem ocitají v důkazní nouzi a musí obhájit, že nezanedbaly dohled a učinily veškerá rozumná preventivní opatření. Pokud to neprokáží, ponesou za způsobenou újmu odpovědnost, a to zpravidla společně a nerozdílně.

Specifická situace naproti tomu nastává v případě, kdy májka spadne v důsledku zásahu třetí osoby – například při tradičním nočním pokusu o její podříznutí. V takovém případě směřuje odpovědnost za vzniklou škodu (např. poničenou střechu či újmu na zdraví) přímo za tímto konkrétním pachatelem, neboť se jedná o jeho přímé zavinění. Vedle občanskoprávní povinnosti k náhradě škody se tento jedinec navíc vystavuje riziku postihu za přestupek, či dokonce za trestný čin, jakým je typicky poškození cizí věci nebo obecné ohrožení z nedbalosti.