Nový stavební zákon (č. 283/2021 Sb.) stanovuje
poměrně přísné podmínky pro dodatečné povolení stavby. Podmínky pro dodatečné
povolení stavby jsou následující:
- prokáže-li
povinný splnění podmínek podle ust. § 193 nového stavebního zákona;
- stavba
nevyžaduje rozhodnutí o povolení výjimky ze zákazů podle jiného právního
předpisu;
- stavba
nevyžaduje povolení výjimky z požadavků na výstavbu, a
- povinný
uhradil ve stanovené lhůtě pokutu za přestupek podle tohoto zákona spočívající
v tom, že provedl stavbu bez povolení nebo v rozporu s ním, byla-li uložena.
Současně podle ustanovení § 256 odst. 2 nového stavebního zákona
platí: „Vyžaduje-li stavba pouze výjimku z požadavků na umisťování staveb a
stavebník doloží stavebnímu úřadu souhlas účastníků řízení, jejichž vlastnické
nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám nebo sousedním pozemkům může být
povolením výjimky přímo dotčeno, považuje se podmínka podle odstavce 1 písm. b)
za splněnou. Ustanovení § 187 odst. 2 až 4 se použije obdobně.“
Z citované právní úpravy vyplývá, že v řízení o
dodatečném povolení stavby, které je dle ustanovení § 255 odst. 4 nového stavebního
zákona součástí řízení o nařízení odstranění stavby, nelze žádnou výjimku
z požadavků na výstavbu povolovat. Nelze tedy uvažovat o tom, že by
stavební úřad vyměřoval správní poplatek za povolení výjimky v rámci
dodatečného povolení stavby.
Ustanovení § 256 odst. 2 nového stavebního zákona totiž stanoví
právní fikci (užívá výraz „považuje se“) s tím, že pakliže jsou splněny
uvedené podmínky, považuje se podmínka, že záměr nevyžaduje povolení výjimky
z požadavků na výstavbu, za splněnou. Těmito podmínky jsou:
- stavba
vyžaduje pouze výjimku z požadavků na umisťování staveb, a
- stavebník
doloží stavebnímu úřadu souhlas účastníků řízení, jejichž vlastnické nebo jiné
věcné právo k sousedním stavbám nebo sousedním pozemkům může být povolením
výjimky přímo dotčeno.
Např. lze uvést nesplnění požadavku na umisťování staveb
podle ust. § 11 vyhlášky č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu. Podle ustanovení § 11 odst. 2 vyhlášky č. 146/2024 Sb.
platí, že: „Umístěním stavby nesmí být znemožněna budoucí zástavba
sousedního pozemku nebo ohrožena stávající zástavba sousedního pozemku. Stavba
musí být umístěna minimálně 2 m od hranice pozemku vyjma pozemku veřejného
prostranství.“ Bude-li stavba umístěna blíže než 2 m od hranice pozemku a
předloží-li stavebník souhlas vlastníka sousedního pozemku (případně i osob
oprávněných z jiného věcného práva) ve formě ustanovení § 187 nového stavebního
zákona, považuje se podmínka dle ustanovení § 256 odst. 1 písm. b) nového stavebního
zákona za splněnou.
Pakliže by tedy v této souvislosti stavební úřad
požadoval úhradu správního poplatku za povolení výjimky z požadavků na
výstavbu, jednalo by se o správní poplatek vybraný bez právního důvodu.
