Územní plán podle dosavadního stavebního zákona (zákona č. 183/2006 Sb.) byl založen na principu, že žádná obec nebyla povinna územní plán mít. Jednalo se o fakultativní územně plánovací dokumentaci.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) na tomto principu nic nemění. Nadále tedy obec, která nemá územní plán, jej nemusí mít ani podle nového stavebního zákona (viz i ustanovení § 81 odst. 1 nového stavebního zákona).

Ustanovení § 322 odst. 2 nového stavebního zákona dokonce připouští, aby zastupitelstvo obce opatřením obecné povahy ukončilo platnost územně plánovací dokumentace sídelního útvaru nebo zóny, územního plánu obce a regulačního plánu, schválených přede dnem 1. ledna 2007, tedy aby ukončilo platnost územního plánu vydaného před dosavadním stavebním zákonem.

Nicméně v případě obce, která nemá územní plán a ani dosud nerozhodla o jeho pořízení, nový stavební zákon ukládá v ustanovení § 325 odst. 1 nového stavebního zákona povinnost úřadu územního plánování, aby pořídil a vydal vymezení zastavěného území podle nového stavebního zákona (viz ustanovení § 117 a násl. nového stavebního zákona), a to do dvou let ode dne nabytí účinnosti nového stavebního zákona. V případě, že by obec postupovala podle ustanovení § 322 odst. 2 nového stavebního zákona, tj. ukončila platnost starého územního plánu vydaného před dosavadním stavebním zákonem, bude podle ustanovení § 325 odst. 4 nového stavebního zákona vymezení zastavěného území dle takové dokumentace posouzeno úřadem územního plánování a případně aktualizováno postupem podle nového stavebního zákona. V případě, že obec již měla vymezeno zastavěné území podle dosavadního stavebního zákona, úřad územního plánování podle ustanovení § 325 odst. 4 nového stavebního zákona vyhodnotí a případně jej aktualizuje podle nového stavebního zákona.

Nadále tedy obec může zůstat bez územního plánu, avšak s tím, že jí bude vymezeno zastavěné území samostatným postupem (viz shora).

Jak dosavadní stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb.), tak i nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) vychází z principu, že obec nemá povinnost mít územní plán. Nadále tedy obce nemusí mít územní plán, nechtějí-li.

Podle ustanovení § 117 odst. 1 nového stavebního zákona platí: „Není-li vydán územní plán, pořizovatel zajistí bezodkladně v souladu s § 116 odst. 1 až 3 zpracování návrhu vymezení zastavěného území.“ Z tohoto důvodu tedy platí, že pokud nemá obec územní plán, je nezbytné, aby jí bylo samostatným postupem podle nového stavebního zákona vymezeno zastavěné území.

Přechodné ustanovení § 325 nového stavebního zákona pak řeší situace, pokud obec nemá územní plán. V takovém případě je nejpozději do 2 let ode dne účinnosti nového stavebního zákona úřad územního plánování povinen pořídit a vydat vymezení zastavěného území postupem podle nového stavebního zákona. Výjimku tvoří situace, kdy obec před nabytím účinnosti nového stavebního zákona již stihla rozhodnout o pořízení územního plánu.

Do doby, než úřad územního plánování vymezí zastavěné území nebo než bude vydán územní plán, se ve smyslu ustanovení § 325 odst. 2 nového stavebního zákona považuje za zastavěné území intravilán. I na území takových obcí tedy bude možné za určitých podmínek povolovat záměry.

Ustanovení § 193 odst. 1 písm. a) a písm. b) nového stavebního zákona se shora uvedeným počítá, když stanoví:

„Stavební úřad posuzuje, zda je záměr v souladu s:

a) územně plánovací dokumentací, územními opatřeními a vymezením zastavěného území,

b) cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území a s požadavky na ochranu kulturně historických, architektonických a urbanistických hodnot v území, nemá-li obec vydán územní plán,“

V řešené věci tedy stavební úřad vyjde z vymezení zastavěného území, pokud již bylo pořízeno. Pokud nikoliv, vyjde se z intravilánu, a to i tehdy, pokud obec pořizuje nový územní plán. Současně posoudí záměr perspektivou požadavků podle ustanovení § 193 odst. 1 písm. b) nového stavebního zákona.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) umožňuje v územním plánu stanovit následující podmínky pro rozhodování v území:

• uzavření plánovací smlouvy,
• pořízení územní studie,
• pořízení regulačního plánu,
• zajištění architektonické studie,
• zajištění urbanistické studie.

V případě podmínky uzavření plánovací smlouvy musí územní plán vymezit základní obsah plánovací smlouvy, podmínky a lhůtu pro její uzavření. Lhůta pro uzavření plánovací smlouvy nesmí být delší než 6 let. Uplyne-li marně lhůta 6 let, pozbývá takto formulovaná podmínka platnosti.

V případě územní studie musí územní plán stanovit základní podmínky pro pořízení územního plánu a lhůtu pro vložení územní studie do národního geoportálu územního plánování. Tato lhůta nesmí být delší než 6 let, přičemž i v tomto případě marným uplynutím této lhůty, pozbývá taková podmínka platnosti. Je vhodné poznamenat, že nový stavební zákon počítá s větší participací samosprávy při pořízení tohoto druhu územní studie – jejíž pořízení je podmínkou pro rozhodování v území dle § 81 odst. 4 nového stavebního zákona – neboť zastupitelstvo může podle § 49 odst. 4 nového stavebního zákona určit zastupitele, který při jejím pořizování spolupracuje s pořizovatelem.

V případě regulačního plánu musí územní plán stanovit základní podmínky pro pořízení regulačního plánu nebo zadání regulačního plánu a též lhůtu pro nabytí účinnosti regulačního plánu. Ani v tomto případě nesmí být lhůta delší 6 let s tím, že marným uplynutím této lhůty pozbývá taková podmínka platnosti.

Architektonická soutěž je vymezena jako postup hledání nejlepšího architektonického řešení stavby anebo zhotovitele projektové dokumentace, při němž jsou předkládány a hodnoceny návrhy architektonického řešení stavby. Naproti tomu urbanistická soutěž je vymezena jako postup hledání nejlepšího urbanistického řešení území anebo zhotovitele územní studie nebo územně plánovací dokumentace, při němž jsou předkládány a hodnoceny návrhy urbanistického řešení území. Tyto soutěže zajistí na požádání obec, jejíž zastupitelstvo vydalo předmětný územní plán. Také může tuto soutěž zajistit též ten, kdo hodlá ve vymezené ploše nebo koridoru záměr realizovat. Lhůta pro zajištění těchto soutěží není novým stavebním zákonem stanovena.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.), obsahuje poměrně rozsáhlá přechodná ustanovení k problematice územního plánování.

Obecně platí, že územní plány vydané podle dosavadních právních předpisů, tj. jak podle stavebního zákona č. 183/2006 Sb., tak i podle stavebního zákona č. 50/1976 Sb., se považují za územní plány podle nového stavebního zákona.

Nicméně v případě těchto „starých“ územních plánů i nový stavební zákon omezuje jejich platnost. Dosavadní stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb.) omezoval platnost starých územních plánů schválených podle zákona č. 50/1976 Sb., přičemž postupně tato lhůta byla prodlužována až do 31. 12. 2022.

Nový stavební zákon nicméně od počátku obsahuje ust. § 322 odst. 1, které stanoví: „Územně plánovací dokumentace sídelního útvaru nebo zóny, územní plán obce a regulační plán, schválené přede dnem 1. ledna 2007, pozbývají platnosti dnem nabytí účinnosti nové územně plánovací dokumentace, která je nahrazuje, nejpozději však 31. prosince 2028. Obecně závazné vyhlášky, jimiž byla vymezena závazná část této územně plánovací dokumentace, se považují za opatření obecné povahy, které je závazné pro navazující územně plánovací dokumentaci a pro rozhodování v území. Části územně plánovací dokumentace schválené přede dnem 1. ledna 2007, které nemohou být podle tohoto zákona její součástí, se nepoužijí.“

Pokud tedy máte starý územní plán vydaný podle zákona č. 50/1976 Sb., nemusíte se obávat o to, že by od 1. 7. 2024 došlo k jeho zániku. Nicméně nejpozději od 1. 1. 2029 nebude tento územní plán platit. Do té doby jej můžete nahradit územním plánem podle nového stavebního zákona (nezapočali-li jste pořizování nového územního plánu podle stávajícího stavebního zákona).

Ve vztahu ke změnám je vhodné pro úplnost doplnit, že zde je omezena možnost, do kdy lze změnu vydat, a to do 31. 12. 2028 ve smyslu ust. § 322 odst. 3 nového stavebního zákona.

Současně nový stavební zákon v ust. § 322 odst. 2 výslovně stanoví, že zastupitelstvo obce může opatřením obecné povahy ukončit platnost takového starého územního plánu vydaného podle zákona č. 50/1976 Sb.

Není tedy nutné se ničeho obávat, nový stavební zákon má dostatečně dlouhou dobu na pořízení nového územního plánu, avšak nebude-li tento nový územní plán vydán do 31. 12. 2028, dosavadní územní plán vydaný podle zákona č. 50/1976 Sb. pozbude své platnosti na konci roku 2028.

Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“), ve svém ust. § 225 odst. 1 obsahuje speciální právní úpravu ve vztahu k zákonu č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dle ust. § 90 správního řádu správní orgán – včetně stavebního úřadu při postupu podle stávajícího stavebního zákona č. 183/2006 Sb. – může o odvolání rozhodnout některým z taxativně stanovených způsobů:

1. Jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné:

a)      napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví;

b)      napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání;

c)      napadené rozhodnutí nebo jeho část změní (za podmínek dle ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu);

2. Jestliže odvolací správní orgán zjistí, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, napadené rozhodnutí zruší a řízení zastaví;

3. Neshledá-li odvolací správní orgán důvod pro postup podle odstavců 1 až 4, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí.

Podle ust. § 225 odst. 1 nového stavebního zákona platí: „Dojde-li odvolací správní orgán k závěru, že napadené rozhodnutí vydané v řízení o žádosti je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní.“

Citované ustanovení nového stavebního zákona má tedy – i v souladu s příslušnou pasáží důvodové zprávy – za cíl omezit „paletu“ možností postupu odvolacího orgánu v odvolacím řízení. Jedná se o projev tzv. apelačního principu správního řízení. Ačkoliv úmysl zákonodárce je poměrně jasný, lze poznamenat, že některé odborné názory poukazují na to, že právní úprava není dokonalá a je otázkou, zda skutečně en bloc znemožňuje odvolacímu orgánu napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k novému projednání (srov. např. Vedral, Josef. Apelační princip v novém stavebním zákoně, 2023, ASPI).

Každopádně dotaz směřuje na aplikovatelnost ust. § 225 odst. 2 nového stavebního zákona v řízeních, která byla zahájena do 30. 6. 2024, avšak odvolání bylo podáno po 1. 7. 2024. V takovém případě by se mělo aplikovat ust. § 330 odst. 1 nového stavebního zákona, dle něhož platí: „Řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.“

Toto ustanovení je třeba aplikovat též v případě odvolacího řízení ve správním řízení, které bylo zahájeno na základě žádosti do 30. 6. 2024 (tj. byla-li tato žádost podána nejpozději 30. 6. 2024), tudíž ve správních řízeních na žádost, které byly zahájeny do 30. 6. 2024, může odvolací orgán napadené rozhodnutí nadále zrušit a věc vrátit k novému projednání, neboť stávající stavební zákon č. 183/2006 Sb., jenž bude v souladu s ust. § 330 odst. 1 nového stavebního zákona aplikován, obdobné omezení odvolacího orgánu neobsahuje, a tedy odvolací orgán může rozhodnout některým ze způsobů uvedených v ust. § 90 správního řádu.