Obec může obecně závaznou vyhláškou ukládat povinnosti k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně (dále jen "veřejná zeleň") a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti.

Takto je možné například uložit obecnou povinnost kosit travní porost v určitých časových intervalech. 

V případě zanedbaného travního porostu a jiné vegetace je dále možné uplatnit zvláštní skutkovou podstatu přestupku podle zákona o rostlinolékařské péči. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) tohoto zákona vlastník pozemku nebo objektu nebo osoba, která je užívá z jiného právního důvodu, je povinen zjišťovat a omezovat výskyt a šíření škodlivých organismů včetně plevelů tak, aby nevznikla škoda jiným osobám nebo nedošlo k poškození životního prostředí anebo k ohrožení zdraví lidí nebo zvířat. Porušení této povinnosti je přestupkem dle ustanovení § 79b odst. 1 písm. a) zákona o rostlinolékařské péči, za jehož spáchání lze fyzické osobě uložit pokutu do výše 30 000 Kč, právnické nebo podnikající fyzické osobě lze uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kč dle ustanovení § 79f odst. 1 písm. a) tohoto zákona. Pokuty ukládá obecní úřad obce s rozšířenou působností. 

Vedle výše uvedeného veřejnoprávního postupu v případě neudržovaných a zarostlých pozemků je možný taktéž soukromoprávní postup podle občanského zákoníku. Soukromoprávní obrana spočívá na rozdíl od veřejnoprávní, která má především donucovací a sankční povahu, na principu náhrady škody a majetkového vyrovnání mezi dvěma subjekty, z nichž jeden neoprávněně narušil majetková práva druhého.

Na základě článku 11 Listiny základních práv a svobod platí, že vlastnictví zavazuje, tj. nesmí být zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy a jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.

Občanský zákoník tuto zásadu dále rozvádí v ustanovení § 2900 a následující, které zakotvuje tzv. obecnou prevenční povinnost, podle níž je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného, přičemž dle ustanovení § 2910 téhož zákona škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

V rámci soukromoprávní odpovědnosti je taktéž možné využít specifického institutu tzv. sousedských práv podle ustanovení § 1012 a 1013, která vlastníkům sousedících, resp. blízkých pozemků stanovují určité reciproční povinnosti. Smyslem těchto povinností by pak mělo být pokojné a nerušené užívání pozemku, aniž by do něj bylo neoprávněně zasahováno, např. hlukem, prachem, event. v tomto případě i např. šířením plevele. Opět se vychází z principu, že vlastnictví zavazuje.

Souhrnně lze konstatovat, že obec může postupovat podle první části této odpovědi - přestupky. Soukromoprávní cestu může obec využít jen tehdy, kdyby sama byla vlastníkem okolních pozemků a stav na sousedních pozemcích by jí působil újmu.

Bude-li však obec postupovat s cílem uložit vlastníkovi sankci, pak v takovém případě musí být dána společenská škodlivost vlastníkova chování, spočívající v porušení nebo i jen ohrožení společenského zájmu – pro tyto účely bude muset správní orgán vymezit hranici mezi jednáním protiprávním a jednáním natolik bagatelním (či zcela neškodným), které není nutno trestat, jakkoliv by byly naplněny formální znaky skutkové podstaty přestupku.

Zmiňovaná varianta s posekáním vysoké trávy na cizím pozemku bez souhlasu vlastníka a následné naúčtování nákladů vlastníkovi pozemku v právních předpisech oporu nemá.