Obec může vydat obecně závaznou vyhlášku, jíž uloží povinnosti k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti. Lze tak však uložit povinnosti pouze ve vztahu k veřejné zeleni (zeleň, která se nachází na veřejných prostranstvích v obci, tedy prostoru přístupnému každému bez omezení a sloužícímu obecnému užívání), nikoliv ve vztahu k soukromým zahradám. Ve vztahu k veřejné zeleni je tak možné například uložit obecnou povinnost kosit travní porost v určitých časových intervalech.

V případě zanedbaného travního porostu a jiné vegetace je dále možné uplatnit zvláštní skutkovou podstatu přestupku podle zákona o rostlinolékařské péči. Podle něj je vlastník pozemku nebo objektu nebo osoba, která je užívá z jiného právního důvodu, povinen zjišťovat a omezovat výskyt a šíření škodlivých organismů včetně plevelů tak, aby nevznikla škoda jiným osobám nebo nedošlo k poškození životního prostředí anebo k ohrožení zdraví lidí nebo zvířat. Porušení této povinnosti je přestupkem, za jehož spáchání lze fyzické osobě uložit pokutu do výše 30 000 Kč, právnické nebo podnikající fyzické osobě lze uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kč. Pokuty ukládá obecní úřad obce s rozšířenou působností. 

Vedle výše uvedeného veřejnoprávního postupu v případě neudržovaných a zarostlých pozemků je možný taktéž soukromoprávní postup podle občanského zákoníku. Soukromoprávní obrana spočívá na rozdíl od veřejnoprávní, která má především donucovací a sankční povahu, na principu náhrady škody a majetkového vyrovnání mezi dvěma subjekty, z nichž jeden neoprávněně narušil majetková práva druhého.

Na základě článku 11 Listiny základních práv a svobod platí, že vlastnictví zavazuje, tj. nesmí být zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy a jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Občanský zákoník tuto zásadu dále rozvádí v ustanovení § 2900 a následující, které zakotvuje tzv. obecnou prevenční povinnost, podle níž je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného, přičemž dle ustanovení § 2910 téhož zákona škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

V rámci soukromoprávní odpovědnosti je taktéž možné využít specifického institutu tzv. sousedských práv podle ustanovení § 1012 a 1013, která vlastníkům sousedících, resp. blízkých pozemků stanovují určité reciproční povinnosti. Smyslem těchto povinností by pak mělo být pokojné a nerušené užívání pozemku, aniž by do něj bylo neoprávněně zasahováno, např. hlukem, prachem, event. v tomto případě i např. šířením plevele. Opět se vychází z principu, že vlastnictví zavazuje.

Soukromoprávní může obec využít jen tehdy, kdyby sama byla vlastníkem okolních pozemků a stav na sousedních pozemcích by jí působil újmu.

Bude-li však obec postupovat s cílem uložit vlastníkovi sankci, pak v takovém případě musí být dána společenská škodlivost vlastníkova chování, spočívající v porušení nebo i jen ohrožení společenského zájmu – pro tyto účely bude muset správní orgán vymezit hranici mezi jednáním protiprávním a jednáním natolik bagatelním (či zcela neškodným), které není nutno trestat, jakkoliv by byly naplněny formální znaky skutkové podstaty přestupku.

Dotazovaná varianta s posekáním vysoké trávy na cizím pozemku bez souhlasu vlastníka a následné naúčtování nákladů vlastníkovi pozemku v právních předpisech oporu nemá.