Samotný fotbalový zápas jako sportovní výkon sám o sobě autorským dílem zpravidla není. Chráněny však mohou být jednotlivé složky televizního přenosu, zejména hudba, znělky, grafika, komentář, audiovizuální prvky a rovněž samotné televizní vysílání jako předmět práv souvisejících s právem autorským. Proto nelze vycházet pouze z toho, že přenos je dostupný v běžném televizním vysílání nebo že obec hradí televizní poplatek.

Obec by měla mít před promítáním ošetřeny zejména dvě roviny. Zaprvé je vhodné ověřit, zda je pro veřejné provozování televizního vysílání nutná licence od kolektivních správců, zejména OSA, případně INTERGRAM. To bude významné především, pokud bude přenos pouštěn se zvukem, protože součástí televizního vysílání mohou být hudební díla nebo jiné chráněné prvky. Pokud by byl přenos pouštěn zcela bez zvuku, riziko nároků kolektivních správců se může snížit, nelze to však bez dalšího považovat za univerzální řešení.

Zadruhé musí obec dodržet smluvní podmínky poskytovatele televizní služby. Běžné domácí tarify, kabelové nebo internetové televize bývají určeny pouze pro soukromé užití a nemusí umožňovat veřejné promítání v sále, provozovně nebo jiném veřejně přístupném prostoru. Pokud by obec využívala placené, komerční služby, měla by si ověřit, zda má sjednaný tarif umožňující veřejnou produkci, nikoli pouze běžný tarif pro osobní nebo domácí užití.

Bezpečnější je, aby obec promítala pouze z legálního zdroje, měla tarif nebo službu určenou i pro veřejné promítání a předem si ověřila, zda nemusí řešit licenci nebo poplatek u OSA či INTERGRAM.

Závěrem lze uvést, že obecní promítání utkání mistrovství světa ve fotbale v obecním sále možné je, ale obec by neměla spoléhat pouze na zaplacený televizní poplatek ani na běžný televizní tarif.