Ovocné stromy podél komunikací jsou tradiční součástí české krajiny. Historicky byly vysazovány nejen z estetických důvodů, ale také kvůli stínu, orientaci v krajině a dříve i jako zdroj potravy pro cestující. To však neznamená, že jde o stromy „bez vlastníka“ nebo že ovoce na nich je automaticky volně k rozebrání. Z právního hlediska je rozhodující, na jakém pozemku strom roste. Podle § 507 občanského zákoníku, je součástí pozemku rostlinstvo na něm vzešlé. Vlastníkem stromu je tedy vlastník pozemku, na němž strom roste, a tento závěr platí i tehdy, je-li strom veřejně přístupný, není oplocený nebo roste těsně vedle silnice.

Stejné pravidlo je třeba vztáhnout i na plody stromu. Ovoce na stromě nelze považovat za věc volně dostupnou veřejnosti jen proto, že strom roste u komunikace. Pokud občan bez souhlasu vlastníka strom očesá, může se podle okolností jednat o neoprávněný zásah do vlastnického práva a v krajním případě také o přestupek proti majetku nebo dokonce trestný čin.  

U stromů podél silnic je současně nutné odlišit vlastnictví stromu od správy komunikace a odpovědnosti za bezpečnost provozu. U silnic II. a III. třídy bude vlastníkem komunikace zpravidla kraj, u místních komunikací obec a u účelových komunikací může jít i o soukromého vlastníka. Silniční vegetaci upravuje zejména § 15 zákona o pozemních komunikacích. Tato úprava řeší především to, aby vegetace neohrožovala bezpečnost užití pozemní komunikace, neztěžovala údržbu komunikace nebo obhospodařování sousedních pozemků. Nezakládá však sama o sobě veřejnosti právo ovoce ze stromů trhat. Pokud strom roste na pozemku tvořícím součást komunikace nebo na silničním pomocném pozemku, je vhodné obrátit se na vlastníka nebo správce komunikace. V některých krajích správy a údržby silnic umožňují očesání vybraných stromů na základě povolení, někdy i za symbolickou úplatu. Podobně může obec u stromů na obecních pozemcích sama určit, zda a za jakých podmínek umožní veřejnosti samosběr.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat tomu, že ani veřejné prostranství neznamená automatické právo ke sběru ovoce. Jestliže strom roste například na obecním pozemku, obec může sběr povolit, omezit nebo zakázat. Praktické je, aby obec u vlastních stromů stanovila srozumitelná pravidla, například označila stromy určené k volnému sběru, uvedla, že sběr je možný jen pro vlastní spotřebu, zakázala použití techniky poškozující strom a upozornila na nutnost dbát bezpečnosti u komunikace. Pokud obec takové pravidlo nestanoví, nelze pouze z veřejné přístupnosti pozemku dovozovat, že plody jsou volně k dispozici.

Závěrem lze shrnout, že ovoce ze stromů podél komunikací si občané nemohou automaticky natrhat jen proto, že strom roste u silnice nebo není oplocen. Rozhodující je vlastnictví pozemku a stanovisko vlastníka nebo správce. Obec by měla v konkrétním případě nejprve ověřit, na čím pozemku strom roste, a podle toho občana odkázat buď na obec, krajskou správu a údržbu silnic, stát, nebo soukromého vlastníka. U obecních stromů lze doporučit přijmout jednoduché a veřejně srozumitelné pravidlo, zda je sběr povolen, v jakém rozsahu a za jakých podmínek. I při povoleném sběru platí, že nelze lámat větve, poškozovat strom ani se pohybovat způsobem, který by ohrožoval bezpečnost provozu. Současně je však vhodné dodat, že právní závěr a běžná praxe se v tomto případě často rozcházejí. V mnoha obcích a podél řady silnic je drobný sběr ovoce pro vlastní spotřebu dlouhodobě mlčky tolerován, zejména pokud občané stromy nepoškozují, nesbírají ovoce ve velkém rozsahu a neohrožují bezpečnost provozu.