Závěrečná kontrolní prohlídka v rámci kolaudačního řízení je upravena v ustanovení § 234 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon. Předně je vhodné reagovat na procesní režim, který bude v takovém případě aplikován.

Vzhledem k tomu, že jde o úkon v rámci správního řízení – kolaudačního řízení – a nejedná se o klasický postup spočívající v kontrole tak, jak je upravován v části deváté nového stavebního zákona, kontrolní řád se na závěrečnou kontrolní prohlídku nepoužije. Ačkoliv nový stavební zákon výslovně – tak, jak je to tomu v případě kontrolní prohlídky dle § 227 odst. 4 nového stavebního zákona – nevylučuje využití kontrolního řádu, vyplývá toto z povahy kolaudačního řízení.

Co se týče vázanosti stavebního úřadu odborným posudkem autorizovaného inspektora, dle § 234 odst. 2 nového stavebního zákona platí: „Je-li k žádosti o vydání kolaudačního rozhodnutí přiložen odborný posudek autorizovaného inspektora o ověření souladu skutečného provedení stavby s jejím povolením a její způsobilosti k užívání, stavební úřad může upustit od závěrečné kontrolní prohlídky.“

Již z textace nového stavebního zákona výslovně vyplývá, že stavební úřad může upustit od závěrečné kontrolní prohlídky. Není to ovšem povinností stavebního úřadu. Naopak stavebnímu úřadu ze základních zásad činností správních orgánů upravených v § 2 až § 8 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zejména pak z § 3 správního řádu, vyplývá povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro naplnění zásady legality.

Má-li stavební úřad pochybnosti o tom, že je splněna jedna ze základních podmínek pro vydání kolaudačního rozhodnutí (tj. to, zda je stavba realizována v souladu s povolením dle § 233 odst. 1 nového stavebního zákona), pak nejenže nemusí respektovat odborný posudek autorizovaného inspektora, nýbrž je povinen závěrečnou kontrolní prohlídku a další případné úkony za účelem zjištění skutečného stavu věci učinit. Což ostatně vyplývá i z § 234 odst. 1 nového stavebního zákona, kde je uvedeno, že stavební úřad provede závěrečnou kontrolní prohlídku dokončené stavby, je-li to nezbytné pro ověření skutečného provedení stavby.

Není tedy pravdou tvrzení stavebníka, že by stavební úřad byl bez dalšího povinen respektovat odborný posudek autorizovaného inspektora. Tomuto neodpovídá jak citovaná právní úprava, tak ani její výklad při reflexi základních zásad činnosti správních orgánů dle § 2 až 8 správního řádu.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) je v souladu s ustanovením § 334a plně aplikovatelný od 1. 7. 2024. Pro aplikaci dosavadního stavebního zákona (zákona č. 183/2006 Sb.) by bylo nutné mít přechodné ustanovení, které by připouštělo, že je možné stavby realizované podle dosavadního stavebního zákona uvádět v užívání – ve formě kolaudačního souhlasu či kolaudačního rozhodnutí – podle dosavadního stavebního zákona.

V oblasti stavebního řádu, kam patří i problematika užívání staveb, tato přechodná ustanovení představuje primárně ustanovení § 330 nového stavebního zákona.

Z žádného přechodného ustanovení nového stavebního zákona nevyplývá, že by bylo možné obecně po 1. 7. 2024 zahajovat řízení podle dosavadního stavebního zákona; lze pouze dokončovat zahájená řízení a postupy.

Pozn. - vzhledem k tomu, že se zahájená správní řízení dokončí podle dosavadní právní úpravy, bude se podle dosavadního stavebního zákona postupovat ještě poměrně dlouho (např. se budou vydávat závazná stanoviska úřadů územního plánování dle ustanovení § 96b dosavadního stavebního zákona apod.).

Byla-li podána žádost o kolaudační souhlas na formuláři dle dosavadního stavebního zákona až v červenci 2024, je nutné ji posoudit podle jejího obsahu (mj. v souladu s ustanovením § 37 odst. 1 správního řádu) a řízení vést podle nového stavebního zákona, když kolaudační řízení je upraveno ustanoveními § 230 a násl. nového stavebního zákona.

Ačkoliv je tedy ze strany žadatele žádáno o kolaudační souhlas, který nový stavební zákon nezná, neboť užívání bude dle nového stavebního zákona povolováno pouze kolaudačním rozhodnutím, je zjevné, že žadatel žádá o povolení k užívání dokončené stavby – tj. o kolaudační rozhodnutí dle nového stavebního zákona.

Je tedy nutné vyzvat k odstranění vad žádosti (vadný formulář) a vyžadovat splnění podmínek podle nového stavebního zákona a jeho prováděcích právních předpisů.

Nový stavební zákon, tedy zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“), skutečně člení stavby do čtyř kategorií. V ust. § 5 odst. 2 je pak uvedeno, že stavby jsou drobné (uvedené v Příloze č. 1 nového stavebního zákona), jednoduché (uvedené v Příloze č. 2 nového stavebního zákona), vyhrazené (uvedené v Příloze č. 3 nového stavebního zákona) a pak stavby ostatní, jimiž jsou všechny ostatní nezařaditelné do žádné z tří kategorií.

Dle ustanovení § 212 nového stavebního zákona jsou stanoveny kumulativně podmínky, za nichž lze institut zrychleného řízení využít. Tyto podmínky lze shrnout následovně:

• stavebník o vydání povolení stavby nebo zařízení jako první úkon v řízení požádá;
• obec, na jejímž území má být stavba nebo zařízení uskutečněna, má vydán územní plán;
• nejde o záměr EIA;
• nejde o záměr vyžadující povolení výjimky nebo stanovení odchylného postupu podle zákona o ochraně přírody a krajiny;
• stavba splňuje požadavky uvedené v § 193;
• stavebník doložil souhlasy všech účastníků řízení se záměrem, vyznačené na situačním výkresu dokumentace.

Z citované právní úpravy je jednoznačné, že ji lze aplikovat na jakoukoli kategorii stavby, přičemž o stavbu ostatní se bude jednat patrně i relativně často, neboť není vyloučeno, aby např. bytový dům, což je stavba ostatní, byla povolena ve zrychleném řízení. Stejně tak v případě garáží, které překročí parametry jednoduché stavby (srov. odst. 1 písm. c) Přílohy č. 2 nového stavebního zákona), se bude jednat o ostatní stavbu.

Celkově jsou ovšem vyloučeny záměry EIA, které ustanovení § 4 odst. 2 nového stavebního zákona definuje jako takový záměr, který podléhá posouzení podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů.

Závěrem je vhodné upozornit na to, že povolení vydané ve zrychleném řízení dle ustanovení § 212 odst. 2 nového stavebního zákona stavební úřad zveřejní na úřední desce po dobu 15 dnů ode dne jeho vydání.

Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“), obsahuje k prováděcím právním předpisům přechodné ust. § 332a, které se aplikuje pouze k prováděcím předpisům dle ust. § 152 nového stavebního zákona, tj. ve vztahu k požadavkům na výstavbu.

Původní nový stavební zákon žádné takové přechodné ustanovení neobsahoval. Toto přechodné ustanovení bylo doplněno novelizací nového stavebního zákona provedenou zákonem č. 152/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění zákona č. 195/2022 Sb., a některé další související zákony.

Podle ust. § 332a nového stavebního zákona přitom platí: „Do doby vydání prováděcích právních předpisů podle § 152 tohoto zákona, nejpozději však do 1. července 2027, se postupuje podle prováděcích právních předpisů k provedení § 194 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění účinném ke dni předcházejícímu jejich zrušení tímto zákonem. Části prováděcích právních předpisů podle věty první, které jsou v rozporu s tímto zákonem, se nepoužijí.“

Do doby vydání vyhlášky o požadavcích na výstavbu ve smyslu ust. § 152 nového stavebního zákona, nejpozději však do 1. 7. 2027, bude možné aplikovat dosavadní prováděcí právní předpisy, tedy např. vyhlášku č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), vyhlášku č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášku č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, vyhlášku č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „pražské stavební předpisy“) atd.

Je vhodné ovšem upozornit na to, že se nepoužijí ta ustanovení výše uvedených prováděcích právních předpisů, která jsou v rozporu s novým stavebním zákonem. Příkladmo je možné odkázat na vymezení definice rodinného domu, která je obsažena v ust. § 2 písm. a) bod 2. vyhlášky č. 501/2006 Sb. či v ust. § 2 písm. u) bod 2. pražských stavebních předpisů, přičemž zmíněné definice jsou ovšem rozporné s vymezením pojmu rodinného domu dle ust. § 13 písm. c) nového stavebního zákona. V takovém případě by se tedy aplikovala vyhláška č. 501/2006 Sb. či pražské stavební předpisy, avšak s tím, že by se nepoužila definice rodinného domu dle vyhlášky č. 501/2006 Sb. či pražských stavebních předpisů a použila by se definice rodinného domu dle nového stavebního zákona.

V případě ostatních prováděcích právních předpisů není žádné přechodné ustanovení stanoveno, byť např. ve vztahu k dokumentacím a projektovým dokumentacím obsahuje nový stavební zákon ust. § 329, které připouští využití projektových dokumentací dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý stavební zákon“), a to jako součást žádostí podaných do 30. 6. 2027.

Žadatel o povolení záměru po 1. 7. 2024 tedy bude mít ve své podstatě na výběr, zda využije dokumentaci podle starého stavebního zákona ve smyslu ust. § 329 nového stavebního zákona, nebo si nechá zpracovat dokumentaci podle nového stavebního zákona s tím, že nebude-li vydán prováděcí právní předpis k dokumentacím, pak bude muset taková dokumentace naplnit pouze požadavky vyplývající výslovně z nového stavebního zákona – zejména z ust. § 158 nového stavebního zákona.