Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) upravuje institut veřejnoprávních smluv v ustanovení § 130 a násl. Tyto smlouvy jsou upraveny jako veřejnoprávní. Lze předpokládat, že bylo úmyslem obou stran uzavřít plánovací smlouvu podle nového stavebního zákona, tedy jako veřejnoprávní, a to s ohledem na sjednaný závazek a období uzavření této smlouvy (tj. po 1. 7. 2024).

Dle ust. § 131 odst. 1 písm. d) nového stavebního zákona může být jedním ze závazků sjednaných v plánovací smlouvě mj. to, že: „po dobu trvání plánovací smlouvy nebude ve správních nebo soudních řízeních týkajících se povolení záměru uplatňovat návrhy, vyjádření a opravné prostředky, které by byly v rozporu s obsahem uzavřené plánovací smlouvy.“

Jedná se tedy perspektivou nového stavebního zákona o přípustný závazek obce. Je však nutné se zabývat tím, jaký má tento závazek dopad na příslušné řízení o povolení záměru.

Dle ust. § 190 odst. 2 in fine nového stavebního zákona platí, že: „Stavební úřad dále nepřihlíží k námitkám účastníka řízení, které jsou v rozporu s uzavřenou plánovací smlouvou, jejíž smluvní stranou je tento účastník řízení.“ V odvolacím řízení pak podle ustanovení § 226 odst. 2 nového stavebního zákona platí: „Odvolací správní orgán nepřihlíží k odvolacím námitkám, které mohl odvolatel uplatnit dříve. Odvolací správní orgán dále nepřihlíží k části obsahu odvolání, které bylo podáno odvolatelem, který je stranou plánovací smlouvy, pokud je obsah odvolání v rozporu s tím, k čemu se odvolatel v plánovací smlouvě zavázal.“

S ohledem na shora uvedené se nabízí tedy otázka, zda lze podané námitky považovat za přípustné, nebo nepřípustné (obdobně by tomu bylo v případě posuzování přípustnosti odvolání). Pokud je záměr odlišný od záměru, který byl sjednán v plánovací smlouvě, patrně nebudou námitky ani případné odvolání obce v rozporu s uzavřenou plánovací smlouvu, která se týkala jiného stavebního záměru. V takovém případě by stavební úřad měl k takovým námitkám standardně přihlížet a odvolací orgán by měl obsah odvolání taktéž zohlednit a nekonstatovat jeho nepřípustnost.

Samozřejmě bude záležet na tom, zda skutečně bylo v rámci plánovací smlouvy dostatečně určitě a jednoznačně konstatováno, že je spjata s určitým konkrétním záměrem. To je věcí individuálního posouzení uzavřené plánovací smlouvy. Obecně však lze očekávat, že plánovací smlouva bude zpravidla spjata s určitým konkrétním stavebním záměrem.

Novelizací nového stavebního zákona (zákon č. 283/2021 Sb.), která byla provedena zákonem č. 23/2025 Sb., skutečně dochází ke změně ustanovení § 34a odst. 2 nového stavebního zákona.

Část devátá Čl. XI zákona č. 23/2025 Sb. mění s účinností od 1. 1. 2026 ustanovení § 34a odst. 2 nového stavebního zákona následovně:

„Působnost stavebního úřadu ve věcech záměru bytového domu, silnice II. a III. třídy, místní komunikace, veřejně přístupné účelové komunikace, technické infrastruktury, která je součástí distribuční soustavy v elektroenergetice nebo plynárenství, sítí elektronických komunikací, vodního díla, u něhož nevykonává působnost stavebního úřadu krajský stavební úřad a souboru staveb, jehož jsou tyto záměry součástí, vykonává obecní stavební úřad obce s rozšířenou působností; § 37 odst. 3 se pro určení příslušnosti stavebního úřadu nepoužije.“ [vyznačeno tučně a podtrženě]

Fakticky to tedy znamená, že od 1. 1. 2026 budou i sítě elektronických komunikací spadat pod zvláštní působnost stavebních úřadů na úrovni obcí s rozšířenou působností tak, jak je tomu v případě dalších taxativně stanovených staveb.

Dotaz pak směřuje zjevně k tomu, zda se i v případě této novelizace bude aplikovat ustanovení § 330 odst. 3 nového stavebního zákona. Nicméně zákonodárce v případě zákona č. 23/2025 Sb. takové řešení nezvolil. Čl. XII Přechodné ustanovení zákona č. 23/2025 Sb. totiž stanoví: „Řízení a jiné postupy týkající se sítí elektronických komunikací zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“

V případě elektronických komunikací tedy bude platit, že se budou řízení o povolení sítí elektronických komunikací dokončovat podle dosavadních právních předpisů. Fakticky tedy bude platit, že veškerá zahájená řízení do 31. 12. 2025, tedy podané žádosti, budou dokončeny též dalšími obecními stavebními úřady, tedy pověřenými obecními úřady a obecními úřady, které stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj vyhláškou č. 130/2024 Sb., o stanovení obecních stavebních úřadů, ve znění pozdějších předpisů.

Podle ustanovení § 34a odst. 1 písm. a) stavebního zákona obecní stavební úřad vykonává působnost stavebního úřadu ve věcech záměrů, u kterých nevykonává působnost Dopravní a energetický stavební úřad, krajský stavební úřad nebo jiný stavební úřad.

Dopravní energetický stavební úřad vykonává působnost stavebního úřadu podle ustanovení § 33 stavebního zákona u staveb vyhrazených a staveb s nimi souvisejících, a krajský stavební úřad vykonává působnost stavebního úřadu ve věcech uvedených v ustanovení § 34 stavebního zákona.

Podle ustanovení § 34a odst. 2 stavebního zákona vykonává působnost obecní stavební úřad obce s rozšířenou působností, pokud je součástí záměru:

• bytový dům,
• silnice II. a III. třídy,
• místní komunikace,
• veřejně přístupná účelová komunikace,
• technická infrastruktura, která je součástí distribuční soustavy v elektroenergetice nebo plynárenství,
• vodní dílo.

Sítí elektronických komunikací jsou podle ustanovení § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích): „přenosové systémy, bez ohledu na to, zda jsou založeny na trvalé infrastruktuře nebo jsou centralizovaně kapacitně řízené, nebo nikoli, a popřípadě i spojovací nebo směrovací zařízení a jiné prostředky, včetně neaktivních síťových prvků, které umožňují přenos signálů po vedení, rádiovými, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky, včetně družicových sítí, pevných sítí okruhově nebo paketově komutovaných včetně internetu, mobilních sítí, sítí pro rozvod elektrické energie v rozsahu, v jakém jsou používány pro přenos signálů, sítí pro rozhlasové a televizní vysílání a sítí kabelové televize, bez ohledu na typ přenášené informace,“.

Jelikož stavba sítě elektronických komunikací není uvedena mezi vyhrazenými stavbami v příloze č. 3 ke stavebnímu zákonu, ani mezi záměry uvedenými v ustanovení § 34 stavebního zákona, k jejichž povolení je příslušný krajský stavební úřad, je k jejich povolení příslušný obecní stavební úřad, a to jak obce s rozšířenou působností, tak pověřených obecních úřadů a úřadů stanovených vyhláškou č. 130/2024 Sb., o stanovení obecních stavebních úřadů.

Příslušnost k povolení této sítě se bude odvíjet od skutečnosti, zda bude stavba sítě elektronických komunikací samostatnou stavbou či bude součástí souboru staveb.

Pokud bude předmětem žádosti pouze stavba sítě elektronických komunikací, pak k jejímu povolení bude příslušný obecní stavební úřad pověřeného obecního úřadu nebo úřadu stanoveného vyhláškou č. 130/2024 Sb., o stanovení obecních stavebních úřadů.

Pokud bude síť elektronických komunikací součástí souboru staveb, pak bude k jejímu povolení příslušný

• obecní úřad obce s rozšířenou působností, pokud součástí záměru bude také stavba uvedená v ust. § 34a odst. 2 stavebního zákona, a soubor staveb nebude obsahovat stavbu hlavní, k níž je příslušný krajský stavební úřad nebo Dopravní a energetický stavební úřad,
• krajský stavební úřad, pokud bude příslušný k povolení stavby hlavní v souboru staveb,
• Dopravní a energetický stavební úřad, pokud bude stavba sítě stavbou související s vyhrazenou stavbou, nebo pokud bude příslušný k povolení stavby hlavní v souboru staveb.

Ustanovení § 33 odst. 1 písm. c) stavebního zákona, podle něhož je Dopravní energetická stavební úřad nadřízeným správním orgánem krajského stavebního úřadu ve věcech staveb technické infrastruktury pro elektronické komunikace, nemá na výše uvedené vliv, neboť toto ustanovení pouze stanoví příslušnost nadřízeného správního orgánu v případě, pokud krajský stavební úřad povoluje v rámci souboru staveb síť elektronických komunikací, nebo pokud nadřízený správní orgán v pochybnostech určí, že pro vedení řízení o povolení sítě elektronických komunikací je příslušný krajský stavební úřad.

Dále je nutné upozornit, že podle ustanovení § 2i odst. 1 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, nevyžadují rozhodnutí o povolení záměru přípojky elektronických komunikací do délky 100 metrů, a podle ustanovení § 2i odst. 2 téhož zákona se k užívání staveb infrastruktury elektronických komunikací nevyžaduje kolaudační rozhodnutí.

Závěrečná kontrolní prohlídka v rámci kolaudačního řízení je upravena v ustanovení § 234 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon. Předně je vhodné reagovat na procesní režim, který bude v takovém případě aplikován.

Vzhledem k tomu, že jde o úkon v rámci správního řízení – kolaudačního řízení – a nejedná se o klasický postup spočívající v kontrole tak, jak je upravován v části deváté nového stavebního zákona, kontrolní řád se na závěrečnou kontrolní prohlídku nepoužije. Ačkoliv nový stavební zákon výslovně – tak, jak je to tomu v případě kontrolní prohlídky dle § 227 odst. 4 nového stavebního zákona – nevylučuje využití kontrolního řádu, vyplývá toto z povahy kolaudačního řízení.

Co se týče vázanosti stavebního úřadu odborným posudkem autorizovaného inspektora, dle § 234 odst. 2 nového stavebního zákona platí: „Je-li k žádosti o vydání kolaudačního rozhodnutí přiložen odborný posudek autorizovaného inspektora o ověření souladu skutečného provedení stavby s jejím povolením a její způsobilosti k užívání, stavební úřad může upustit od závěrečné kontrolní prohlídky.“

Již z textace nového stavebního zákona výslovně vyplývá, že stavební úřad může upustit od závěrečné kontrolní prohlídky. Není to ovšem povinností stavebního úřadu. Naopak stavebnímu úřadu ze základních zásad činností správních orgánů upravených v § 2 až § 8 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zejména pak z § 3 správního řádu, vyplývá povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro naplnění zásady legality.

Má-li stavební úřad pochybnosti o tom, že je splněna jedna ze základních podmínek pro vydání kolaudačního rozhodnutí (tj. to, zda je stavba realizována v souladu s povolením dle § 233 odst. 1 nového stavebního zákona), pak nejenže nemusí respektovat odborný posudek autorizovaného inspektora, nýbrž je povinen závěrečnou kontrolní prohlídku a další případné úkony za účelem zjištění skutečného stavu věci učinit. Což ostatně vyplývá i z § 234 odst. 1 nového stavebního zákona, kde je uvedeno, že stavební úřad provede závěrečnou kontrolní prohlídku dokončené stavby, je-li to nezbytné pro ověření skutečného provedení stavby.

Není tedy pravdou tvrzení stavebníka, že by stavební úřad byl bez dalšího povinen respektovat odborný posudek autorizovaného inspektora. Tomuto neodpovídá jak citovaná právní úprava, tak ani její výklad při reflexi základních zásad činnosti správních orgánů dle § 2 až 8 správního řádu.