Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“), ve svém ust. § 225 odst. 1 obsahuje speciální právní úpravu ve vztahu k zákonu č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dle ust. § 90 správního řádu správní orgán – včetně stavebního úřadu při postupu podle stávajícího stavebního zákona č. 183/2006 Sb. – může o odvolání rozhodnout některým z taxativně stanovených způsobů:

1. Jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné:

a)      napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví;

b)      napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání;

c)      napadené rozhodnutí nebo jeho část změní (za podmínek dle ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu);

2. Jestliže odvolací správní orgán zjistí, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, napadené rozhodnutí zruší a řízení zastaví;

3. Neshledá-li odvolací správní orgán důvod pro postup podle odstavců 1 až 4, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí.

Podle ust. § 225 odst. 1 nového stavebního zákona platí: „Dojde-li odvolací správní orgán k závěru, že napadené rozhodnutí vydané v řízení o žádosti je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní.“

Citované ustanovení nového stavebního zákona má tedy – i v souladu s příslušnou pasáží důvodové zprávy – za cíl omezit „paletu“ možností postupu odvolacího orgánu v odvolacím řízení. Jedná se o projev tzv. apelačního principu správního řízení. Ačkoliv úmysl zákonodárce je poměrně jasný, lze poznamenat, že některé odborné názory poukazují na to, že právní úprava není dokonalá a je otázkou, zda skutečně en bloc znemožňuje odvolacímu orgánu napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k novému projednání (srov. např. Vedral, Josef. Apelační princip v novém stavebním zákoně, 2023, ASPI).

Každopádně dotaz směřuje na aplikovatelnost ust. § 225 odst. 2 nového stavebního zákona v řízeních, která byla zahájena do 30. 6. 2024, avšak odvolání bylo podáno po 1. 7. 2024. V takovém případě by se mělo aplikovat ust. § 330 odst. 1 nového stavebního zákona, dle něhož platí: „Řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.“

Toto ustanovení je třeba aplikovat též v případě odvolacího řízení ve správním řízení, které bylo zahájeno na základě žádosti do 30. 6. 2024 (tj. byla-li tato žádost podána nejpozději 30. 6. 2024), tudíž ve správních řízeních na žádost, které byly zahájeny do 30. 6. 2024, může odvolací orgán napadené rozhodnutí nadále zrušit a věc vrátit k novému projednání, neboť stávající stavební zákon č. 183/2006 Sb., jenž bude v souladu s ust. § 330 odst. 1 nového stavebního zákona aplikován, obdobné omezení odvolacího orgánu neobsahuje, a tedy odvolací orgán může rozhodnout některým ze způsobů uvedených v ust. § 90 správního řádu.

Předně je vhodné vymezit výdejní box. Pro níže uvedené závěry, které jsou ve shodě s metodickými doporučeními Ministerstva pro místní rozvoj, se jedná o automatizovaný box s několika schránkami, prostřednictvím kterého jsou doručovány zásilky. Tyto boxy jsou pak zpravidla napájeny s využitím solárních článků, zpravidla jsou uloženy na betonovém prefabrikátu či dlažbě, popř. jsou ukotveny pomocí závitových tyčí.

Ustanovení § 2 odst. 3 dosavadního stavebního zákona (zákon č. 183/2006 Sb.) vymezovalo stavbu takto: „Stavbou se rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Dočasná stavba je stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání. Za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby. Stavba, která slouží reklamním účelům, je stavba pro reklamu.“

Ustanovení § 5 odst. 1 nového stavebního zákona (zákon č. 283/2021 Sb.) pak vymezuje stavbu takto: „Stavbou se v tomto zákoně rozumí stavební dílo, které vzniká stavební nebo montážní činností ze stavebních výrobků, materiálů nebo konstrukcí za účelem užívání na určitém místě. Za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby.“

Z citované právní úpravy je zřejmé, že výdejní boxy nenaplňovaly a nenaplňují definici stavby podle dosavadního stavebního zákona ani nového stavebního zákona, neboť nevznikají stavební nebo montážní technologií (činností). Jedná se o výrobky ve smyslu § 2 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Nicméně o stavby se nejedná.

Jak dosavadní stavební zákon, tak i nový stavební zákon zakotvují právní fikci, že za stavbu se považují též výrobek plnící funkci stavby. Výrobek plnící funkci stavby není definován ani v dosavadním stavebním zákoně ani v novém stavebním zákoně. Je nutné zde vycházet primárně z judikatury správních soudů, zejména rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2016 č.j. 4 As 78/2016-26 či ze dne 14. 9. 2017 č. j. 9 As 342/2016-21. V druhém ze zmiňovaných rozsudků Nejvyšší správní soud výrobek plnící funkci stavby vymezil takto: „Za stavbu se dle citovaného ustanovení považují i výrobky, které svým účelem, k němuž mají být užívány, plní funkce, které by jinak plnily stavby vzniklé stavební či montážní technologií. Určující je účel, k němuž mají tyto výrobky sloužit.“

Je tedy nutné se zabývat tím, zda výdejní boxy plní některou z funkcí stavby, tj. nahrazují nějakou konkrétní stavbu. Výdejní box ovšem funkci stavby jako takové neplní a nenahrazují funkci stavby. Je to dáno jejich povahou, přičemž funkci žádné představitelné stavby neplní.

Shora uvedené záměry jak pro dosavadní stavební zákon, tak i pro nový stavební zákon potvrzují metodická doporučení MMR. Jednak jde o Metodické doporučení ze září 2023, které se vztahuje k dosavadnímu stavebnímu zákonu (https://mmr.gov.cz/cs/ministerstvo/stavebni-pravo/stanoviska-a-metodiky/uzemni-rozhodovani-a-stavebni-rad/vydejni-boxy), jednak jde o Metodické doporučení z ledna 2025 k novému stavebnímu zákonu (https://mmr.gov.cz/cs/ministerstvo/stavebni-pravo/pravo-a-legislativa/novy-stavebni-zakon/metodiky/vydejni-boxy).

Nový stavební zákon, tedy zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“), stanovuje poměrně přísné podmínky pro dodatečné povolení stavby. Toto se celkově projevuje i na možnosti podat žádost o dodatečné povolení stavby.

Dle ust. § 255 odst. 1 nového stavebního zákona platí: „V oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby stavební úřad poučí povinného o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. V případě, že ve stanovené lhůtě nebude žádost podána, nelze stavbu dodatečně povolit. Byla-li žádost o dodatečné povolení podána před zahájením řízení o odstranění stavby, platí, že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Byla-li žádost o dodatečné povolení zamítnuta, nelze podat žádost o vydání nového rozhodnutí.“

Jedná se o lhůtu prekluzivní, tedy nelze po jejím uplynutí podat žádost o dodatečné povolení stavby. Podmínkou pro počátek běhu této lhůty je oznámení zahájení řízení o nařízení odstranění stavby a poučení o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Právní následek nepodání žádosti o dodatečné povolení stavby ve stanovené lhůtě pak řeší věta druhá citovaného ustanovení.

Na tomto místě je vhodné připomenout, že již podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „dosavadní stavební zákon“), judikatura správních soudů dospěla k závěru o tom, že i tato lhůta obsažená v ust. § 129 odst. 2 dosavadního stavebního zákona od 1. 1. 2013 je lhůtou procesní propadnou (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2023 č.j. 3 As 260/2020-42).

Nový stavební zákon – obdobně jako dosavadní stavební zákon – stanoví, že byla-li žádost o dodatečné povolení stavby podána před zahájením řízení o odstranění stavby, platí, že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Není tedy vyloučeno, že bude žádost podána bezodkladně, např. po provedené kontroly dle ust. § 291 a násl. nového stavebního zákona apod.

Nový stavební zákon ovšem vylučuje možnost po zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby podát žádosti o vydání nového rozhodnutí, což dosavadní stavební zákon umožňoval. Došlo-li tedy dle dosavadního stavebního zákona k zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby a toto rozhodnutí nabylo právní moci, řada stavebníků zkoušela podat novou žádost s využitím institutu nového rozhodnutí. Toto již dle nového stavebního zákona možné nebude.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) definuje pořizovatele ve svém ustanovení § 46 odst. 1 takto:

„Pořizovatelem se v tomto zákoně rozumí

a) ministerstvo,

b) Ministerstvo obrany,

c) úřad územního plánování a

d) obecní úřad na základě potvrzení krajského úřadu o zajištění splnění kvalifikačních požadavků pro výkon územně plánovací činnosti.“

Úřadem územního plánování je pak ve smyslu ustanovení § 23 a ustanovení § 25 nového stavebního zákona právě obecní úřad obce s rozšířenou působností. Je zřejmé, že pořizovatelem ve smyslu ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) nového stavebního zákona se míří všechny „ostatní“ obecní úřady, tedy obecní úřady obcí tzv. I. typu („prosté“ obecní úřady) a obecní úřady obcí tzv. II. typu (obecní úřady obcí s pověřeným obecním úřadem).

Zástupce pořizovatele je pak definován v ustanovení § 46 odst. 2 písm. c) nového stavebního zákona jako osoba splňující kvalifikační požadavky pro výkon územně plánovací činnosti, které bylo uděleno oprávnění k výkonu územně plánovací činnosti ministerstvem, přičemž právě prostřednictvím této osoby pořizovatele – obecní úřad obcí I. a II. typu – vykonává činnost pořizovatele ve smyslu nového stavebního zákona.

Je vhodné přitom poznamenat, že obecní úřady obcí I. a II. typu za podmínky splnění kvalifikačních požadavků pro výkon územně plánovací činnosti – např. s využitím služeb zástupce pořizovatele – mohou vykonávat pouze některé činnosti. Rozhodně tímto postupem nemůže být zcela nahrazena činnost úřadů územního plánování. Jedná se o následující činnosti:

• pořizování územního plánu a regulačního plánu;
• pořizování územního opatření o stavební uzávěře a územního opatření o asanaci území pro území obce;
• vkládání dat do národního geoportálu územního plánování;
• pořizování územní studie.