Podle § 169 odst. 5 dosavadního stavebního zákona (zákon č. 183/2006 Sb.) bylo umožněno žadateli, aby si vybral, zda žádost o povolení výjimky z požadavků na výstavbu podá samostatně, nebo bude podána žádost o povolení výjimky společně s žádostí o územní rozhodnutí, stavební povolení či v rámci jiného řízení podle stavebního zákona, které s příslušným řízením souvisí a se kterým by řízení o povolení výjimky bylo stavebním úřadem spojeno. V praxi to tedy nezřídka kdy žadatelé řešili tak, že nejprve požádali o povolení výjimky a pakliže jim je výjimka povolena, následně přistoupili k vlastní žádosti o povolení záměru.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) tuto koncepci a možnost volby žadatele (stavebníka) nepřebírá. Dle § 228 nového stavebního zákona totiž platí:

„(1) Je-li k povolení záměru nezbytná výjimka z požadavků na výstavbu, rozhoduje o výjimce stavební úřad v řízení o povolení záměru.

(2) Žádost o výjimku z požadavků na výstavbu je součástí žádosti o povolení záměru a obsahuje uvedení, o jakou výjimku se žádá, a její odůvodnění.“

Nový stavební zákon tedy vylučuje, aby žádost o povolení výjimky byla projednána samostatně. Taková žádost musí být vždy součástí žádosti o povolení záměru, přičemž s tímto řešením počítají i formuláře v rámci vyhlášky č. 149/2024 Sb., o provedení některých ustanovení stavebního zákona (viz např. Příloha č. 3, kde je stanoven formulář pro povolení stavby).

Podal-li stavebník samostatně žádost o povolení výjimky z požadavků na odstupové vzdálenosti podle nového stavebního zákona, aniž by podal žádost o povolení záměru, stavební úřad není oprávněn takovou žádost projednávat a rozhodovat o ní. V takovém případě se jedná o žádost zjevně právně nepřípustnou (§ 228 nového stavebního zákona toto řešení vylučuje), tudíž by stavební úřad měl řízení o takové žádosti zastavit postupem podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Stávající stavební zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stávající stavební zákon“), řešil výslovně problematiku kolaudace ve vazbě na předchozí stavební zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon 1976“). Konkrétně přechodné ustanovení § 190 odst. 3 stávajícího stavebního zákona stanovilo, že: „U staveb pravomocně povolených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se provede kolaudační řízení podle dosavadních právních předpisů.“

Nový stavební zákon, tedy zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“), obdobné ustanovení neobsahuje. Jedná se o záměr zákonodárce, který již nechtěl dosavadní režim kolaudace dle předchozích právních předpisů nadále zachovávat.

Ve vztahu ke kolaudaci obsahuje nový stavební zákon totiž toliko pouze tři přechodná ustanovení, která se výslovně vztahují ke kolaudaci, přičemž je pak samozřejmě nutné aplikovat i obecnější přechodná ustanovení ve vztahu k řízením a postupům.

Dle ust. § 330 odst. 1 nového stavebního zákona platí, že: „Řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.“ Z tohoto ustanovení vyplývá, že pakliže bude žádost o kolaudační souhlas podána do 30. 6. 2024 včetně, dokončí se postup podle stávajícího stavebního zákona. Pakliže bude podána žádost kdykoliv od 1. 7. 2024, pak již bude stavební úřad postupovat podle nového stavebního zákona. Toto se přitom týká i otázek toho, v jakém režimu bude povolená stavba kolaudována. Stavby povolené podle dosavadních právních předpisů (jak podle stávajícího stavebního zákona, tak i stavebního zákona 1976) budou kolaudovány podle nového stavebního zákona.

Současně je nutné upozornit na to, že tento režim se vztahuje i na stavby dokončené až po 30. 6. 2024, tedy bude-li stavba povolena podle stávajícího stavebního zákona (či stavebního zákona 1976), a bude-li dokončena až po 30. 6. 2024, otázka toho, zda je k jejímu užívání nutná kolaudace, se posoudí podle nového stavebního zákona. Příkladmo dle stávajícího stavebního zákona se rodinné domy zásadně nekolaudují, nový stavební zákon naopak kolaudaci i rodinných domů ukládá. V případě rodinných domů tedy nový stavební zákon přináší jisté zpřísnění, nebudou-li dokončeny do 30. 6. 2024. Toto se samozřejmě bude týkat též dalších staveb.

Ve vztahu ke kolaudaci obsahuje nový stavební zákon dále dvě speciální přechodná ustanovení. První z nich – ustanovení § 330 odst. 10 nového stavebního zákona – výslovně stanoví, že kolaudační souhlasy se považují za kolaudační rozhodnutí ve smyslu nového stavebního zákona. Druhé z nich – ustanovení § 330 odst. 4 nového stavebního zákona – pak řeší otázku příslušnosti stavebního úřadu ke kolaudaci či ke změně stavby před dokončením, dochází-li ke změně příslušnosti podle nového stavebního zákona (např. ve vztahu k bytovým domům, k jejichž povolení a všem ostatním úkonům podle nového stavebního zákona bude příslušný pouze obecní úřad obce s rozšířenou působností, nikoliv již obecní úřady obcí tzv. I. typu či II. typu). V takovém případě změnu stavby před dokončením a i kolaudaci provede stavební úřad, na který příslušnost přešla podle nového stavebního zákona. Toto přechodné ustanovení má toliko jednu výjimku, a tou jsou stavby související s vyhrazenou stavbou podle přílohy č. 3 nového stavebního zákona, neboť tam zůstává příslušnost stavebního úřadu, který takovou stavbu povolil.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.), obsahuje řadu přechodných ustanovení. Některá ustanovení se vážou k problematice příslušnosti stavebního úřadu, tj. to, který stavební úřad bude věc po skončení přechodného období (či k jinému okamžiku) projednávat. Naopak některá přechodná ustanovení řeší postup stavebního úřadu – ať už jím bude kdokoliv – ve vztahu ke stavebnímu právu hmotnému (požadavky na výstavbu) a ke stavebnímu právu procesnímu (stavebnímu řádu).

Dle ustanovení § 330 odst. 1 nového stavebního zákona platí, že: „Řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.“ Toto ustanovení výslovně řeší aspekty stavebního práva hmotného a procesního, tj. bez ohledu na to, který stavební úřad bude v dané věci postupovat, byla-li žádost podána – ve spojení s ust. § 334a nového stavebního zákona – do 30. 6. 2024, bude se postupovat podle dosavadních právních předpisů. Zde je nutné si uvědomit, že režim dle ust. § 334a odst. 3 nového stavebního zákona mají věci týkající se vyhrazených staveb uvedených v příloze č. 3 nového stavebního zákona, stavby s nimi související a stavby tvořící s nimi soubor staveb.

Odlišný přístup byl ovšem zvolen k příslušnosti stavebního úřadu, kde je nutné vycházet z přechodného ustanovení, tj. ust. § 330 odst. 3 nového stavebního zákona, podle něhož platí: „Řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí stavební úřad, který se stal příslušným k vedení řízení nebo provedení postupu v dané věci podle tohoto zákona. Územní řízení zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona týkající se vyhrazené stavby uvedené v příloze č. 3 k tomuto zákonu nebo stavby s ní související dokončí stavební úřad, který toto řízení vedl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Stavební řízení zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona týkající se stavby související s vyhrazenou stavbou uvedenou v příloze č. 3 k tomuto zákonu dokončí stavební úřad, který toto řízení vedl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Společné územní a stavební řízení zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona týkající se stavby související s vyhrazenou stavbou uvedenou v příloze č. 3 k tomuto zákonu dokončí stavební úřad, který se stal podle tohoto zákona příslušným k vedení řízení o povolení vyhrazené stavby uvedené v příloze č. 3 k tomuto zákonu, je-li vyhrazená stavba stavbou hlavní, v ostatních případech dokončí řízení stavební úřad, který toto řízení vedl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“

V daném případě bude platit, že pokud se jedná o stavbu výrobny elektřiny využívající energii slunečního záření, která přesahuje výkon 50 kW [není drobnou stavbou dle odstavce 1 písm. a) bodu 25 přílohy č. 1 k novému stavebnímu zákonu], ale zároveň nedosahuje výkon 5 MW [není vyhrazenou stavbou dle písm. o) bodu 1 přílohy č. 3 k novému stavebnímu zákonu], pak je k jejímu povolení dle § 34 písm. a) bod 3 nového stavebního zákona příslušný krajský stavební úřad.

S ohledem na citovaná přechodná ustanovení nového stavebního zákona se tedy od 1. 7. 2024 stane příslušným k rozhodnutí v dané věci krajský stavební úřad – na místo obecního úřadu obce s rozšířenou působností – s tím, že bude ovšem postupováno podle dosavadní právní úpravy (zejména stávajícího stavebního zákona).

Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“), podstatně zužuje stávající různorodost aktů, které mohou být ze strany stavebního úřadu vydány. Pouze pro připomenutí je vhodné uvést, že stavební zákon č. 183/2006 Sb. upravuje řadu aktů, které nejsou správními rozhodnutími ve smyslu správního řádu a jedná se o úkony podle části čtvrté správního řádu, byť správní rozhodnutí nahrazují (např. územní souhlas, kolaudační souhlas, společný souhlas atd.). V praxi vznikaly sporné situace, neboť v rámci „souhlasů“ nelze v jejich „výrokové části“ stanovovat podmínky jako v případě rozhodnutí, jelikož se nejedná o správní rozhodnutí. Stejně tak bylo v řadě případů sporné, zda byly naplněny podmínky pro vydání těchto aktů. Z tohoto důvodu nový stavební zákon je založen na principu, že záměry (stavební či nestavební) buď vyžadují povolení, nebo povolení nevyžadují. Záměr již nebude možné umístit ani povolit jiným aktem než správním rozhodnutím.

Shora uvedené se pak promítá do vymezení účastníků řízení. Účastníci řízení jsou vymezeni v ust. § 182 nového stavebního zákona, dle něhož jsou účastníkem řízení o povolení záměru (stavebního i nestavebního):

a) stavebník;

b) obec, na jejímž území má být záměr uskutečněn,

c) vlastník pozemku nebo stavby, na kterých má být záměr uskutečněn, nebo ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku nebo stavbě,

d) osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám nebo sousedním pozemkům může být rozhodnutím o povolení záměru přímo dotčeno,

e) osoby, o kterých tak stanoví jiný zákon.

Okruh účastníků řízení o povolení záměru je tedy založen na okruhu účastníků společného a územního řízení dle stávajícího stavebního zákona č. 183/2006 Sb. (srov. ust. § 94k). Zde bude možné aplikovat do značné míry dosavadní výklady a judikaturu vztahující se k vymezení účastníků řízení. Příkladmo princip, že rozhodná je potencialita přímého dotčení věcných práv v případě osob, která mají věcná práva (vlastnická, věcná břemena atd.) ve vztahu k sousedním pozemkům.

Za zvláštní zmínku pak stojí zejména písm. e), kde jsou řešeny osoby, o nichž tak stanoví zvláštní zákon. V daném případě jde zejména o účastníky na podkladě zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“). Mnoho let se vedou diskuse nad tím, zda tzv. ekospolky mají být účastníky řízení podle stavebního zákona, přičemž úprava obsažená v novém stavebním zákoně reaguje na relativně čerstvou judikaturu Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2023, čj. 9 As 193/2022-35).

Občanské sdružení (tzv. ekospolek) dle ust. § 70 odst. 3 ZOPK je účastníkem řízení v následujících případech:

• pokud se v něm rozhoduje na základě jednotného environmetálního stanoviska vydávaného namísto povolení kácení dřevin podle § 8 odst. 1 nebo výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 56 odst. 1
• pokud oznámí svou účast písemně do osmi dnů ode dne, kdy mu bylo příslušným správním orgánem zahájení řízení oznámeno.

Tyto podmínky musí být naplněny kumulativně. Tzn. to, že se v daném případě vydává tzv. jednotné enviromentální stanovisko, ještě neznamená, že by mělo být občanské sdružení účastníkem řízení o povolení záměru. Zásadní bude to, zda toto jednotné enviromentální stanovisko je vydáváno namísto povolení kácení volně stojících dřevin dle ust. § 8 odst. 1 ZOPK a/nebo se jedná o výjimku ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů dle ust. § 56 odst. 1 ZOPK.

I splnění těchto podmínek je nutné, aby se občanské sdružení aktivně přihlásilo do osmi dnů ode dne, kdy mu bylo stavebním úřadem oznámeno zahájení takového řízení.

Dosavadní stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb.) v ustanovení § 80 odst. 3 vymezoval záměry, které nevyžadovaly rozhodnutí o změně využití území ani územní souhlas, přičemž aktu stavebního úřadu podléhaly tyto záměry pouze tehdy, pokud měly být realizovány na území, na nichž se prokazatelně nalézají archeologické nálezy, a dále též na záměry, pro které bylo třeba závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí a na záměry ve zvláště chráněných oblastech.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) na tuto právní úpravu navazuje a taktéž upravuje nestavební záměry, pro které není třeba povolení změny využití území. V ustanovení § 214 odst. 1 nového stavebního zákona jsou pak – v návaznosti na dosavadní stavební zákon – upraveny obdobné záměry s dílčími modifikacemi.

I v případě nového stavebního pak platí, že tyto záměry vyžadují akt stavebního úřadu, v případě, že jde o:

a) území, pro které je vydán plán území s archeologickými nálezy,

b) záměry EIA,

c) záměr ve zvláště chráněném území, evropsky významné lokalitě nebo ptačí oblasti,

d) záměr v chráněném ložiskovém území.