Nikde jsem nenašel prováděcí právní předpisy k novému stavebnímu zákonu, přičemž prozatím nebyla jeho blížící se účinnost odložena. Jakým způsobem bude stavební úřad postupovat při posuzování záměrů, pokud bude nový stavební zákon plně účinný a aplikovatelný za předpokladu, že nebudou vydány prováděcí právní předpisy (např. vyhláška o požadavcích na výstavbu podle § 152 nového stavebního zákona)?
Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“), obsahuje k prováděcím právním předpisům přechodné ust. § 332a, které se aplikuje pouze k prováděcím předpisům dle ust. § 152 nového stavebního zákona, tj. ve vztahu k požadavkům na výstavbu.
Původní nový stavební zákon žádné takové přechodné ustanovení neobsahoval. Toto přechodné ustanovení bylo doplněno novelizací nového stavebního zákona provedenou zákonem č. 152/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění zákona č. 195/2022 Sb., a některé další související zákony.
Podle ust. § 332a nového stavebního zákona přitom platí: „Do doby vydání prováděcích právních předpisů podle § 152 tohoto zákona, nejpozději však do 1. července 2027, se postupuje podle prováděcích právních předpisů k provedení § 194 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění účinném ke dni předcházejícímu jejich zrušení tímto zákonem. Části prováděcích právních předpisů podle věty první, které jsou v rozporu s tímto zákonem, se nepoužijí.“
Do doby vydání vyhlášky o požadavcích na výstavbu ve smyslu ust. § 152 nového stavebního zákona, nejpozději však do 1. 7. 2027, bude možné aplikovat dosavadní prováděcí právní předpisy, tedy např. vyhlášku č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), vyhlášku č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášku č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, vyhlášku č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „pražské stavební předpisy“) atd.
Je vhodné ovšem upozornit na to, že se nepoužijí ta ustanovení výše uvedených prováděcích právních předpisů, která jsou v rozporu s novým stavebním zákonem. Příkladmo je možné odkázat na vymezení definice rodinného domu, která je obsažena v ust. § 2 písm. a) bod 2. vyhlášky č. 501/2006 Sb. či v ust. § 2 písm. u) bod 2. pražských stavebních předpisů, přičemž zmíněné definice jsou ovšem rozporné s vymezením pojmu rodinného domu dle ust. § 13 písm. c) nového stavebního zákona. V takovém případě by se tedy aplikovala vyhláška č. 501/2006 Sb. či pražské stavební předpisy, avšak s tím, že by se nepoužila definice rodinného domu dle vyhlášky č. 501/2006 Sb. či pražských stavebních předpisů a použila by se definice rodinného domu dle nového stavebního zákona.
V případě ostatních prováděcích právních předpisů není žádné přechodné ustanovení stanoveno, byť např. ve vztahu k dokumentacím a projektovým dokumentacím obsahuje nový stavební zákon ust. § 329, které připouští využití projektových dokumentací dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý stavební zákon“), a to jako součást žádostí podaných do 30. 6. 2027.
Žadatel o povolení záměru po 1. 7. 2024 tedy bude mít ve své podstatě na výběr, zda využije dokumentaci podle starého stavebního zákona ve smyslu ust. § 329 nového stavebního zákona, nebo si nechá zpracovat dokumentaci podle nového stavebního zákona s tím, že nebude-li vydán prováděcí právní předpis k dokumentacím, pak bude muset taková dokumentace naplnit pouze požadavky vyplývající výslovně z nového stavebního zákona – zejména z ust. § 158 nového stavebního zákona.
K tomuto dotazu se váže 1 ustanovení právních předpisů.
Obrátil se na nás provozovatel optické internetové sítě s tím, že hodlá v rámci režimu přípolože umístit své optické sítě k nově budované pozemní komunikaci, případně k nově budované kanalizaci, přičemž tvrdí našemu stavebnímu úřadu, že nepotřebuje k tomu žádný akt stavebního úřadu. Je to pravda?
Jaké řízení by měl zahájit stavební úřad, když stavebník užívá stavbu k jinému účelu, než pro který byla zkolaudována? Navíc není možná změna užívání stavby, protože dle platného územního plánu patří dům do lokality pro bydlení nikoli do občanského vybavení.
Jakou formou lze podle nového stavebního zákona kolaudovat stavby? Slyšel jsem, že již nebude možné vydávat kolaudační souhlasy, jak tedy postupovat a kdo bude účastníkem kolaudačního řízení?
Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“), přináší podstatnou redukci aktů, které jsou stavební úřad oprávněny vydávat. Jednak se jedná o redukci aktů, jimiž se stavby umisťují a povolují (např. zrušení územního souhlasu, společného souhlasu, ohlášení, atd.), jednak jde o redukci aktů, kterými se stavby dávají do trvalého užívání (právě o zrušení kolaudačního souhlasu).
Podle nového stavebního zákona lze tedy stavbu dát do trvalého užívání pouze na základě kolaudačního rozhodnutí. Kolaudační souhlas tak, jak jej dnes upravuje zejména ust. § 122 stavebního zákona č. 183/2006 Sb., již nový stavební zákon neupravuje a nebude možné jej na základě nového stavebního zákona vydávat.
V této souvislosti je vhodné poznamenat, že – byť praxe stavebních úřadů někdy byla odlišná a nesprávná – kolaudační souhlas v rámci své „výrokové části“ jako úkon podle části čtvrté správního řádu nemohl nikdy obsahovat podmínky. Vydával-li stavební úřad kolaudační souhlas, nemohl tzv. zkolaudovat „s podmínkami“. V případech, kdy stavební úřad chtěl stanovit podmínky, musel usnesením rozhodnout o provedení kolaudačního řízení. Toto celý postup při uvedení stavby do užívání příliš nezjednodušovalo.
Nový stavební zákon upravuje kolaudační řízení v ust. § 230 a násl. nového stavebního zákona. Je vhodné upozornit na to, že obsahové náležitosti kolaudačního rozhodnutí stanovuje kromě ust. § 235 nového stavebního zákona též ust. § 197 odst. 1 a odst. 2 a správní řád jako obecný právní předpis.
Co se týče účastníků kolaudačního řízení, byl zvolen stávající „minimalistický“ okruh. Dle ust. § 231 nového stavebního zákona se jedná o pouze o stavebníka a vlastníka stavby. Vlastník pozemku, na němž je stavba umístěna, tedy není účastníkem kolaudačního řízení, byť dosavadní stavební zákon č. 183/2006 Sb. např. v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2020 tak stanovil. Nicméně nový stavební zákon za účelem zjednodušení postupu, kdy vlastník pozemku bude účastníkem řízení o povolení záměru, již s vlastníkem pozemku jako účastníkem řízení nepočítá.
Za těchto okolností lze předpokládat, že vedení kolaudačního řízení, jehož okruh účastníků je stanoven taxativně, nebude o poznání problematičtější než vydání kolaudačního souhlasu dle dosavadní právní úpravy.
K tomuto dotazu se váže 1 ustanovení právních předpisů.