Předně je vhodné vymezit výdejní box. Pro níže uvedené závěry, které jsou ve shodě s metodickými doporučeními Ministerstva pro místní rozvoj, se jedná o automatizovaný box s několika schránkami, prostřednictvím kterého jsou doručovány zásilky. Tyto boxy jsou pak zpravidla napájeny s využitím solárních článků, zpravidla jsou uloženy na betonovém prefabrikátu či dlažbě, popř. jsou ukotveny pomocí závitových tyčí.

Ustanovení § 2 odst. 3 dosavadního stavebního zákona (zákon č. 183/2006 Sb.) vymezovalo stavbu takto: „Stavbou se rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Dočasná stavba je stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání. Za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby. Stavba, která slouží reklamním účelům, je stavba pro reklamu.“

Ustanovení § 5 odst. 1 nového stavebního zákona (zákon č. 283/2021 Sb.) pak vymezuje stavbu takto: „Stavbou se v tomto zákoně rozumí stavební dílo, které vzniká stavební nebo montážní činností ze stavebních výrobků, materiálů nebo konstrukcí za účelem užívání na určitém místě. Za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby.“

Z citované právní úpravy je zřejmé, že výdejní boxy nenaplňovaly a nenaplňují definici stavby podle dosavadního stavebního zákona ani nového stavebního zákona, neboť nevznikají stavební nebo montážní technologií (činností). Jedná se o výrobky ve smyslu § 2 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Nicméně o stavby se nejedná.

Jak dosavadní stavební zákon, tak i nový stavební zákon zakotvují právní fikci, že za stavbu se považují též výrobek plnící funkci stavby. Výrobek plnící funkci stavby není definován ani v dosavadním stavebním zákoně ani v novém stavebním zákoně. Je nutné zde vycházet primárně z judikatury správních soudů, zejména rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2016 č.j. 4 As 78/2016-26 či ze dne 14. 9. 2017 č. j. 9 As 342/2016-21. V druhém ze zmiňovaných rozsudků Nejvyšší správní soud výrobek plnící funkci stavby vymezil takto: „Za stavbu se dle citovaného ustanovení považují i výrobky, které svým účelem, k němuž mají být užívány, plní funkce, které by jinak plnily stavby vzniklé stavební či montážní technologií. Určující je účel, k němuž mají tyto výrobky sloužit.“

Je tedy nutné se zabývat tím, zda výdejní boxy plní některou z funkcí stavby, tj. nahrazují nějakou konkrétní stavbu. Výdejní box ovšem funkci stavby jako takové neplní a nenahrazují funkci stavby. Je to dáno jejich povahou, přičemž funkci žádné představitelné stavby neplní.

Shora uvedené záměry jak pro dosavadní stavební zákon, tak i pro nový stavební zákon potvrzují metodická doporučení MMR. Jednak jde o Metodické doporučení ze září 2023, které se vztahuje k dosavadnímu stavebnímu zákonu (https://mmr.gov.cz/cs/ministerstvo/stavebni-pravo/stanoviska-a-metodiky/uzemni-rozhodovani-a-stavebni-rad/vydejni-boxy), jednak jde o Metodické doporučení z ledna 2025 k novému stavebnímu zákonu (https://mmr.gov.cz/cs/ministerstvo/stavebni-pravo/pravo-a-legislativa/novy-stavebni-zakon/metodiky/vydejni-boxy).

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) již skutečně neumožňuje v územních plánech a regulačních plánech vymezovat předkupní právo ve smyslu ustanovení § 101 dosavadního stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.).

Nový stavební zákon stávající předkupní právo výslovně upravuje v přechodném ustanovení § 327 odst. 2: „Předkupní právo vymezené v územně plánovací dokumentaci podle dosavadních právních předpisů zaniká účinností změny územního plánu, kterou bylo jeho vymezení vypuštěno nebo nahrazeno vymezením veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšného opatření, pro které lze práva k pozemkům vyvlastnit, nejpozději však uplynutím 4 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Po zániku předkupního práva zajistí osoba oprávněná z předkupního práva jeho výmaz z katastru nemovitostí. Listinou, na jejímž základě má být právo z katastru nemovitostí vymazáno, je potvrzení o zániku práva podle katastrální vyhlášky.“

Tímto ustanovením se tedy řeší stávající předkupní práva dle dosavadního stavebního zákona tak, že:

1. obec může změnou územního plánu vypustit toto předkupní právo bez náhrady;
2. obec může toto předkupní právo nahradit vymezením veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšného opatření, pro které lze práva k pozemkům vyvlastnit;
3. obec neučiní žádný krok a poté do 4 let ode dne nabytí účinnosti nového stavebního zákona toto předkupní právo zanikne.

V naznačeném případě je tedy nutné si vyhodnotit, zda je předkupní právo pro realizaci veřejně prospěšné stavby nadále aktuální, nebo nikoliv, a to perspektivou důvodu, pro které bylo v územním plánu vymezeno. Pakliže trvá důvod pro vymezení (např. jde o výstavbu veřejně prospěšné stavby – např. o pozemní komunikaci), pak lze doporučit nahrazení stávajícího předkupního práva vymezením veřejně prospěšné stavby, pro kterou lze práva k pozemkům vyvlastnit. Bude-li závěr spočívat v tom, že již není důvod pro obdobné omezení vlastnického práva v územním plánu, nabízí se dvě řešení spočívající buď ve vypuštění bez náhrady, nebo vyčkání 4 let ode dne účinnosti, kdy předkupní právo zanikne ze zákona.

Závěrem lze upozornit na povinnost oprávněného (obce) zajistit po zániku výmaz z katastru nemovitostí. Tato povinnost bude tížit obec podle toho, kdy předkupní právo zanikne.