Podle energetického zákona platí, obec může nařízením obce stanovit, že některé formy prodeje zboží nebo poskytování služeb prováděné mimo obchodní prostory jsou při výkonu licencované činnosti držitelem licence nebo při výkonu zprostředkovatelské činnosti v energetických odvětvích dle tohoto zákona v obci nebo v její části zakázány.

Podle živnostenského zákona platí, že obec může, formou nařízení obce, vydat tržní řád, v němž vymezí místa pro nabídku a prodej zboží, a pro nabídku a poskytování služeb mimo provozovnu určenou k tomuto účelu rozhodnutím, opatřením nebo jiným úkonem vyžadovaným stavebním zákonem.

Podle ustálené soudní praxe (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2017, sp. zn. 9 As 174/2016-23) platí, že tržní řád vydaný formou nařízení obce může na území obce upravovat pouze prodej zboží a poskytování služeb, na které se vztahuje živnostenský zákon (tedy nemůže upravovat zejména činnosti, které nejsou živností ve smyslu živnostenského zákona). Podle živnostenského zákona není živností výroba elektřiny, výroba plynu, přenos elektřiny, přeprava plynu, distribuce elektřiny, distribuce plynu, uskladňování plynu, obchod s elektřinou, obchod s plynem, výroba tepelné energie a rozvod tepelné energie, které podléhají licenci podle zvláštního právního předpisu, a zprostředkovatelská činnost v energetických odvětvích.

Ve smyslu výše uvedeného se tedy shrnout, že v rámci tržního řádu nemůže být zakázána činnost spočívající v prodeji zboží nebo poskytování služeb prováděných mimo obchodní prostory při výkonu licencované činnosti držitelem licence nebo při výkonu zprostředkovatelské činnosti v energetických odvětvích dle zákona o energetice. Zákaz těchto činností by tak měl být regulován samostatným nařízením obce, nikoliv pak jako součást tržního řádu (V praxi některých obcí se takováto úprava sice vyskytuje, nicméně jsme toho názoru, že pokud nedojde ke změně soudní praxe, pak se jedná o postup nesprávný).