Právní úprava týkající se průkazu energetické náročnosti je obsažena v zákoně o hospodaření energií, který rovněž stanoví vymezený okruh budov a situací, u nichž je vlastník (a dále stavebník, společenství vlastníků jednotek či správci v případě, že společenství vlastníků jednotek nevzniklo) povinen opatřit si průkaz energetické náročnosti.

Z výše uvedeného zákona vyplývá, že vlastník budovy je povinen opatřit si průkaz energetické náročnosti při výstavbě nových budov nebo při větších změnách dokončených budov. Zákon o hospodaření energií rovněž stanoví, že opatřit si průkaz energetické náročnosti je nutné i u budov užívaných orgánem veřejné moci s celkovou energetickou vztažnou plochou větší než 250 m2(od 1. července 2015). Povinnost opatřit si výše zmíněný průkaz je pak třeba i v případě prodeje budovy nebo ucelené části budovy či při jejím pronájmu.

Zákon o hospodaření energií však upravuje i okruh výjimek, u nichž není třeba průkaz energetické náročnosti obstarávat – např. u budov, které jsou kulturní památkou, u budov navrhovaných a obvykle užívaných jako místa bohoslužeb a pro náboženské stavby (typicky právě kostely).

Platnost průkazu energetické náročnosti je pak stanovena na 10 let ode dne jeho vyhotovení nebo do provedení větší změny dokončené budovy nebo do provedení změny způsobu vytápění, chlazení nebo přípravy teplé vody v této budově.